Znáte to, jedete autem, za vámi v autosedačce váš malej kámoš a v tom vám z vedlejší vjede do cesty děda s čepicí, na zadním sedadle slepicí a na čelním skle jepicí "ah" (rapovej povzdech do rytmu).

No a vy ho chcete zpražit jak čerstvě nasbíraný mandle, ulevit si, abyste nedostali infarkt, ale zároveň víte, že cokoliv teď vypustíte z pusy, vaše dítě zítra řekne ve školce při obědě tý roztomilý citlivý holčičce, která ho má ráda. Zkrátka slušný foie gras (gagaga).

Tak ve všem tom vzteku z vás drsně vyjede něco jako "ty čumáku pokakaňoučkej" a s pocitem zadostiučinění a lehkým úsměvem na tváři odjíždíte do západu slunce.

Co je ale fajn, tak že i tyhle náhražky prý pomáhají a uleví. Nedávno to říkal Nicolas Cage na Netflixu v "Dějinách nadávání", no pár dílů jsem tomu dal.

Neřeknu teď asi žádný geniální objev, ale různé studie a pokusy dokázaly, že lidé kteří nadávají, vydrží v různých extrémních situacích déle, nežli jedinci, kterým bylo nadávání zakázáno.

Každopádně je roztomilý poslouchat ve školce děti, jak se vzájemně oslovují "ty čumáku"..... to totiž říkal tatínek v autě.

Jedno krátké šaolinské moudro pro dnešní den: Říká se, že když v autě nenadáváte, patříte do skupiny, na kterou nadávají ostatní.

A jak se v takových situacích chováte vy? Jak před dětmi nadáváte? Máte taky nějaké spešl výrazy?