Nejsem vědma. Prostě nejsem. Neumím číst myšlenky, předvídat budoucnost, tak proč by si to mělo myslet moje dítě. O čem to mluvím? O častém a absolutně nevinném nešvaru, který často používáme v komunikaci s dětmi. Naštěstí jsem si ho zakázal v den jedna.

Spadneš. Zakopneš. Někde hodně budeš. To ode mně uslyšíte fakt zřídkakdy, možná už jen ve chvíli, kdy bychom byli s Benem v nějakém totálním průseru a už by za mě mluvila má amigdala.

Když občas tuhle formu od někoho slyším, říkám tomu věštění. Občas to dělá moje máma a já si musím vždycky rýpnout. Pak nedostanu buchtu.

Jasně vidíte své dítě jak vrávorá nad žebříkem pirátský lodě se skluzavkou na dětském hřisti. Vidíte tam navíc zvedlý prkno nebo něco o co by mohl zakopnout a váš dospěláckej mozek a ochranářskej pud hned vypočítá následek. Protože jste starší a pár těch kotrmelců máte už za sebou tak si zavěštíte a vyhrknete něco jako "zakopneš a spadneš!"

A dítě se buď lekne, nebo se vzbouří proti autoritě, zakopne a spadne, usoudí, že nějakým způdobem ovládáte budoucnost a příště už to nechá jen na vás a vy za něj budete myslet a hlídat ho tak do jeho 32.

Nebo se nelekne, nezakopne a nespadne a zákonitě si pak bude myslet, že jste pěkně ukecanej týpek / typka a bude vás pak buřtit ikdyž půjde nad skutečnou lávou.

Jak z toho ven? Dejte mu možnost rozhodnout se a popřemýšlet nad situací pomocí slova "můžeš".

Pozor prkno, můžeš zakopnout a spadnout. Tak dítě upozorníte na nebezpečí / problém, ale zodpovědnost necháte na něm. Dítě samo o sobě asi nechce zakopnout nebo spadnout, tak k němu tak přistupujte.

Ale jasně, děti jsou šílenci, takže stejně buďte jako na trní a připraveni chytat.

Slovo "můžeš" vám jen pomůže lépe popsat situaci a dítě tak ocení radu a důvěru v něj. Obecně vůbec, popisování situací, jevů a dějů stylem "když tohle, tak tamto" resp. akce reakce je fajn. Dítě se tak dozví mnohem více o tom jak věci fungují, vy si trochu zavaříte mozek a všichni budou spokojenější.

A jasně, jako všechno tohle není mantra platná ve 100% případů. Takže občas nějaký slzičky ukápnou ať se snažíte jak chcete.

Nám tohle s Beníkem skvěle funguje a pak se dostáváme do konverzací typu jestli je láska v srdci nebo v mozku a proč maj psi mozek jednodušší a jak že to vlastně viděj ty barvy :D.

A jak to máte vy? Co se vám osvědčilo?