Už jsou to dva roky, co jsem se rozhodl zatočit se svojí krátkozrakostí (rozuměj neviděl jsem na dálku). Nebyl jsem na tom nijak zvlášť hrozně se svými 1.5 dioptriemi na obou očích a tak jsem často slýchával řeči typu “To přeci není nic, to vidíš dobře”. No jenomže to bylo většinou od lidí, co brýle nenosili a nebo naopak když je nenosili, tak neviděli vůbec nic. To nebyl můj případ, ale jak jsem vždycky tvrdil, je jedno když místo člověka vidíš jen skvrnu nebo ho jen nepoznáš, když na tebe mává. 

Od 18ti let jsem žil s brýlemi, které mě fakt nebavily. Ze začátku mi to nevadilo, nošení brýlí mi přišlo zajímavé, ale časem mě začalo otravovat to věčné zamlžování, tlačení když si člověk chce pohodlně lehnout k telce a tak. Tak jsem někdy v 25 přešel na kontaktní čočky. To se mi otevřel úplně nový svět, najednou jsem zase viděl. Asi si teď říkáte “A to jsi byl s brejlema jako slepej nebo co?”. No nebyl, ale co vám u brýlí chybí, je periferní vidění. A když nasadíte čočky poprvé, je to prostě, no nádhera. Teda samozřejmě než získáte grif a odolnost na to sahat si do oka. Takže ono nasazování čoček je asi jako když se slon snaží poškrábat v oku násadou od koštěte, která má na konci hřebíky. Prostě to škrábe a celý to trvá asi půl dne. Ale po pár týdnech už je to jak nasednout na kolo.

Ani u čoček jsem nakonec nezůstal a po pár letech jsem se vrátil zpátky k brýlím. Projevil se u mě syndrom suchého oka a tak mi čočky často vysychaly v oku a to je nepříjemný pocit, musíte to pak dotovat očníma kapkama, no otrava prostě.

No co vám budu říkat, zase mě to rychle začalo štvát. No a tak jsem začal přemýšlet, jak se téhle malé dispozice zbavit nadobro. Začal jsem tedy uvažovat nad operací. Vybíral jsem si asi z pěti klinik a nakonec jsem zvolil Duovizi (dnes Neovize). Proč zrovna tahle? No přiznám se, že to nebylo nic zásadního, asi mi více vyhovoval poměr cena/garance a přístup k operaci. Běžně totiž kliniky operují ve stejný den, co vám udělají předoperační vyšetření očí. Duovize (dnes Neovize) ale dělala detailnější předoperační vyšetření a operace byla až za pár dnů. To mi popravdě bylo dost sympatické, protože jsem z toho necítil takové to “Sekáme to jako Baťa cvičky”.

Předoperační vyšetření bylo na pár hodin, protože vám u něj i rozkapávají oči, aby zjistili případné skryté vady. Je lepší když na něj nejedete autem, protože po rozkapání jste velmi světlocitliví a přechod světlo/stín taky není úplně příjemný. Ne že by vás něco bolelo, to ne, ale prostě se cítíte asi podobně jako drákula, kterému to pošlete do očí továrním světlometem.

No a za pár dní jsem už mířil na operaci. Před ní jsem dostal fajn balíček s očními kapkami, práškem proti bolesti a práškem na spaní. Operaci jsem měl ráno a musím říct, že jako tech fanda jsem byl v úžasu, co vše jsme jako lidi vymysleli. V očích jsem měl nakapánu znecitlivující látku, takže operace probíhá při plném vědomí. Ne nebolí to, teda mě to nebolelo. No a průběh, pod jedním přístrojem vám zřejmě naříznou oko :D, odklopí rohovku nebo co to je, pak vás pootočí pod druhý přístroj, kde máte sledovat nějaké světelné body a odpaří vám kus oka :D. No v tu chvíli přestanete na chvíli vidět, pak zřejmě přijde nějaká vodička na oko a operatér vám hodí přehrnuté oko zpátky a jestli si správně pamatuju, tak i trochu zapeče aby neplandalo :D. V tu chvíli už zase vidíte a vidíte už ostře, prostě bez vady. Byl jsem v úžasu. Nedostanete žádný obvaz nic, prostě už vidíte na dálku.

Když vyprchá anestetikum v očích, začne to být docela nepříjemné. Na to jsem byl upozorněn předem a bylo mi doporučeno vzít si prášek na spaní a zaspat to a přesně to jsem taky udělal. Někdy dopol jsem do sebe šoupnul prášek a probudil se někdy navečer, už bez bolesti, zakápnul jsem oči a šel čučet na telku.

Následující dny musíte být extrémně opatrní abyste se nešťouchli do oka, nepromnuli si ho apod. Dáváte antibiotické kapky a čekáte než se vám oči zahojí plně.

No a moje zkušenosti po dvou letech? Vidím skvěle, konečně když mi žena ukazuje něco v dálce, tak se jen blbě neusmívám, ale vím o čem mluví :D. Trochu si to sedlo, takže nevidím tak ostře jako pár měsíců po operaci, ale mluvím tady o nula celá nula nula prd :D. Co mi operace vzala je trocha vidění na blízko. Nemluvím tady o čtení, to je naprosto v pohodě a v běžném životě si toho asi ani nevšimnete. Ale zaznamenal jsem to při pohledu na titěrné věci, když si zkrátka potřebujete něco narvat skoro do oka abyste to viděli, to mi dřív nedělalo problém a teď už na to zkrátka nedoostřím. Ale to je malá daň za to, že vidím ve dne v noci, můžu řídit bez toho, aby se mi pořád někde něco odráželo (když zrovna nemám upatlaný sklo zevnitř auta, což zrovna teď mám) a prostě nepotřebuju mít nic v oku nebo na hlavě. Zkrátka svoboda.

Máte to také za sebou? Nebo před sebou? Měli jste to stejně? Pište dojmy.